Pistole v myslích a rozhovorech

Volný cyklus o zbraních a boji. Nošení a používání pistolí a revolverů vyvolává takové diskuze , že problematika skoro patří do vzdělání internetového diskutéra. Koláž názorů a postřehů, které jsem pochytil v diskuzích o zbraních.

Obecně v diskuzích příznivců a odpůrců nošení pistolí bývá většina argumentů emotivních, protože v praxi obyvatelé tyto zbraně v Evropě používají jen minimálně. Dokonce i o policejní střelbě se obvykle píše v novinách.  Například v ČR jich lidé vlastní hodně a žádná tragédie se neděje, naopak v evropských zemích, kde mezi lidmi prakticky nejsou se pro změnu také žádná velká katastrofa neděje. Statistiky jsou zřejmě mírně ve prospěch palných zbraní ale nedají se očistit od kulturních vlivů.

Na psychiku současného Evropana často působí palné zbraně silně i mimo bojové situace.Emoce, které vyvolávají jsou protichůdné a vycházejí z několika zdrojů. 

Soudobý Evropan nemá mnoho zkušeností se smrtí. Tu přirozenou rádi izolujeme za zdmi ústavů. Realitu lidské smrtelnosti a křehkosti překrýváme kultem mládí. Násilná smrt je vnímána jako něco nepatřičného, šíleného. Žijeme v době a místě kde je počet násilných smrtí snad nejmenší v dějinách. Jedinců s reálnou bojovou zkušeností potkáme velmi málo. Kontakt s násilnou smrtí se většinou omezuje na svět příběhů, je mytizována a nástroje, které ji způsobují také. 

Odpor k palné zbrani bývá zčásti podmíněn strachem ze smrti, kterou zbraň symbolizuje. Její přitažlivost je zčásti dána kupodivu tím samým. Pokud se lidé sejdou před tradičním vyobrazením Smrti jako kostlivého ponurého žence v kutně,někdo pocítí obavu,  někdo si představuje, jaké by to bylo, kdyby on třímal kosu, dalšího nechá obraz úplně chladným. 

Pistole dává svému uživateli moc, to je další část její přitažlivosti a současně její kontroverzí, neboť kde je moc, je potenciál k jejímu zneužití. Tato moc se ovšem stává velmi relativní, pokud má přístup k pistolím většina. Ve spojení s „nespravedlivostí“ palných zbraní(níže) se takový stav vyvine spíše k nějaké formě opatrné rovnováhy, než k orgiím násilí.

Pokud chce někdo zavést teror, musí mít vyšší útočnou kapacitu. Je jedno, jestli má větší bouchačku, je nemilosrdnější, nebo je jich více.  Rovnoměrně vyzbrojená společnost je spíše vzájemně opatrná, neboť jde o rovnováhu sil, ale jeden člověk s puškou dokáže ovládnout sto neozbrojených.  V ČR je jen málo forem moci, ke kterým je tak rovný přístup jako k pistoli a přesto(nebo právě proto??) jsou závažné incidenty vzácné. Plošný zákaz palných zbraní a odzbrojení obyvatel má celkem pozitivní efekt na násilnou kriminalitu, první opravdu úspěšná celostátní kampaň tohoto typu proběhla v Japonsku v 17. a 18 století a dále v totalitních režimech(nacistické Německo i komunistické státy), vše byly autoritativní režimy, které potřebovaly, aby zbraně měli v rukou pouze představitelé státní moci, snížení ozbrojené kriminality byl jen vedlejší efekt. Soudobé demokratické státy nejsou už ze své podstaty schopny eliminovat černý trh s palnými zbraněmi na svém území, takže nedokáží dosáhnout úplného odzbrojení obyvatel v dobách míru.

Směs symboliky smrti a zodpovědnosti může u toho kdo zbraní vládne vyvolat touhu po troše odlehčení, z toho vznikají absurdní vyprávěnky na téma coby kdyby a cynický humor. Pro posouzení je třeba určit jak dalece to dotyčný myslí vážně. Stejné povídání kde dotyčný přeje padouchům smrt po desítkách může být známkou nevyzrálosti a neznalosti nebo jen legrací, která sice nezasvěcenému nepřipadá zábavná ani trochu, ale je neškodná. Určité vodítko pro tyto situace je že „blbou srandu“ dotyčný nedělá tam, kde by mohla někoho pobouřit. 

Palná zbraň se protiví archetypu boje. Dáma na podpatcích dokáže vyřadit mohutného mnohokrát silnějšího protivníka. Palná zbraň ignoruje rozdíly ve fyzické výkonnosti.  I roztřesený amatér, který sotva najde spoušť své zbraně může ve střeleckém souboji ukončit kariéru mazaného profíka, pokud ten má zrovna smolný den. Ani jedno by se při neozbrojeném střetu prostě nemohlo stát a chladné zbraně to nemění tak významně. Zato palná zbraň pracuje rychle a efektivně, síla při jejím použití znamená málo a náhoda hraje větší roli, než při kontaktním boji.

Ve střetu na pistole vítězí lepší bojovníci obvykle, nikoli nutně. Toto není žádné slovíčkaření, ale zásadní vlastnost palných zbraní, která bourá principy tak staré a silné, že jsme se jich dosud zcela nezbavili. Libovolná palná zbraň ohromě navyšuje sílu a dosah útoku, ale  pistole je navíc tak malá, že může být nošena skrytě. Tak nesmírně ztěžuje odhad síly protivníka. To má zásadní dopady. „Hodný“ ani „zlý“ nepůsobí s pistolí rozruch. Nečekaně tasená zbraň se pořád považuje tak trochu za atribut assassina. Jenomže odhad síly protivníka je esenciální pro úspěch útoku a skrytá pistole tak znepříjemňuje útočníkům život. Skrytě nošená pistole je v příkrém protikladu s tradiční okázalou demonstrací síly. Kde je pomenší shrbený chlapík oblečený jako pan Nikdo smrtelně nebezpečný bojovník, tak v tomto světě řada lidí prostě nerada žije. 

Střelná zbraň obecně a pistole zvlášť je nespravedlivá podle archetypálního pojetí boje. To je zdrojem námitek proti ní. Je to forma strachu z porážky. Pistole bývá odpůrcem označována jako zbabělá, nerytířská případně nechlapská. Ješitnějšího člověka lze tak dostat do varu. Zastánce pistolí ale může odpovědět že hrdinů jsou plné hřbitovy a on že si chlapství raději dokazuje s děvčaty. Na ženy pistolnice tato linie argumentace z pochopitelných důvodů vůbec neúčinkuje. 

Málokdo z nás má dostatečný útočný potenciál, aby s jistotou zabil průměrného člověka. Nadto většina má psychické zábrany vštípené výchovou i jako důsledek vrozených vnitřních bloků proti útoku na členy vlastní tlupy. Palnou zbraní lze však zabít se sníženým fyzickým i psychickým nasazením. V okamžiku kdy si obyčejný člověk s sebou vezme palnou zbraň, se kterou umí alespoň elementárně zacházet, možná se právě přenesl přes svá omezení a prodělal tichou změnu. Už nezabíjí protože nemůže, on nezabíjí protože nechce. Tuto změnu uživatel obvykle zvládá hladce. Jen někomu to vůbec nedojde,jen někdo po zvýšení moci změní vnímání sebe sama. Okolí může nový stupeň volnosti rozhodování způsobit obavy. Ptají se, zda taková zodpovědnost vůbec patří do rukou jednotlivci. Jsou nedůvěřiví k jeho motivům. Je to forma strachu ze zlovolného ublížení, strachu ze ztráty bezpečí. 

Někdo by si s sebou pistoli nevzal, protože má tuto zodpovědnost za tak velikou, že nevěří ani sobě, své vlastní sebekontrole. Tady však pracuje spíše mýtus pistole, než její skutečná podstata.

Z tohoto hlediska nošení palné zbraně otevírá otázku důvěry v dobro v ostatních lidech. Odpůrci hovoří o možnosti zneužití, tím zpochybňují dobro v lidech: Lidé nejsou dobří a proto nemají nosit silné zbraně, aby neubližovali. Obhájci kontrují: Právě proto, že všichni lidé nejsou dobří nosíme silné zbraně, aby ti zlí neubližovali  nám a ostatním lidem dobré vůle. Obě strany mají stejné východisko, ale podle toho jak kdo věří v čestnost těch ostatních dospívají k opačným závěrům. Zajímavé. 

V současnosti je moderní tažení proti agresivitě, každá známka rozčílení je pečlivě zaznamenávána okolím a hodnocena jako něco špatného a zavrženíhodného, zatímco různé uhlazené provokace a popichování zdaleka tak opovrhované nejsou. Na pozadí těchto společenských her a sondování osobní odolnosti nepůsobí přítomnost potenciálně smrtící zbraně připravené k okamžitému použití zrovna harmonicky. (ne nadarmo vládne ve střeleckých klubech poklidná a zdvořilá nálada) Proto vnímá řada lidí zbraň negativně, jako symbol tolik škodlivé agrese. Dovolím si poznamenat, že agresivní ladění je pro řadu lidí nezbytné k obraně, jinak vůbec nedokáží ublížit jinému člověku. 

Palná zbraň je stroze jednoúčelová a poněkud definitivní. Lidé se ptají, proč ji s sebou někdo má. Zastánce pistole pro potřeby sebeobrany často argumentuje tím, že je to zkrátka bezpečností opatření a proto je málo pravděpodobné, že bude použito, že může pistoli nosit třeba do devadesáti a stejně ji možná nikdy k boji nepoužije, v autě je taky airbag a málo kdo ho využije. Tento názor v podstatě nejde prolomit racionální argumentací, riziko nenadálého napadení je malé, ale zcela reálné, nezbývá, než to zkusit přes posměšky.

Protože všichni dobře vědí, že používání palné zbraně v mírové společnosti je raritní, zkusí bagatelizovat její případnou obrannou potřebu  a hledají další motivy dotyčného. Je pravdou že v kontaktu s výkonnou zbraní někdo získá pocit moci, který může vyrovnat pocit nedostatečnosti v různých oblastech. Obraz pistole jako v dnešní době prakticky nepotřebné věci a proto pouhého symbolu vnitřní slabosti je silně emotivní pákou. Je to klasický, stále používaný způsob argumentace proti nošení pistolí, protože se přímo dotýká ega obhájce nošení a používání palných zbraní. On málo kdo přijme pozitivně, když mu řeknete, že je zakomplexovaný sexuálně neschopný hlupák. Pokud toto osočení někoho rozhořčí, posměváček okamžitě triumfuje, že má s těmi komplexy pravdu. Měkčí variantou je dotyčného prohlásit za potrhlého exota konečně kdo jiný by s sebou mohl vláčet kilo a půl zbytečného železa. Kdo ze zastánců pistolí je dostatečně pohotový a vtipný vždy vymyslí čím druhého usadit. Těm méně konverzačně schopným nezbývá, než zachovat blazeovaný klid, který jistě nabyli při tréninku se zbraní. I tady platí že ženy lze tímto způsobem vyprovokovat špatně, na ně lze zase zkusit typickou machistickou rétoriku ve stylu nešikovná, hysterická atd. tomu se ale emancipovaná žena s pistolí asi vysměje. 

Pistole má svoji přitažlivost, je to symbol bojovníka, což jsme dnes ve skutečnosti málo kdo. Ale zděděná přirozená touha k boji se jen tak potlačit nedá,  hlavně  muži jsou Marsovy děti. Pistole je symbol ničivé síly použitelné k prosazení vůle, ničivé síly, která pomůže ochránit před zlem tam venku.  Symbolizuje smrt. Je to důkaz lidského umu, dokonale zpracovaný nástroj. Vídáme ji v příbězích v rukou postav co určují běh událostí. A současně je to jen kov a střelivina.

To co člověka přivede k pořízení pistole je směs vlivů, jak jsme každý jiný budou tam různé motivace:objektivní potřeba, strach ze zlého světa a touha po větším bezpečí, filosofie svobody a zodpovědnosti, zájem o střelbu jako takovou, obdiv k mechanickým artefaktům,touha po pocitu moci, touha být bojovníkem… Každý bude mít trochu jiné důvody proč s sebou takovou věc nosit. 

Otázka používání pistole občanem není globálně až tak bezpečnostně důležitá. V Británii restriktivní zbraňová politika ani nezpůsobila apokalypsu, ale ani bezpečnost nijak nevylepšila. Za statisticky nevýznamnou odchylkou se však může skrývat tragédie řady lidí. Regulace zbraní není jen zákon, který říká, kde má nebo nemá být nějaké železo, je to regulace občana. Regulace zbraní stanoví jak velkou sílu může mít občan v rukou(doslova), nakolik je důvěryhodný, nakolik se počítá s jeho zodpovědností a dobrem v něm. 

Pokud se budeme bavit o ozbrojeném občanovi a jeho vztahu ke společnosti rozhodně to nemá být žádný svobodný válečník, účelem nošení pistole občanem je především zvýšení vlastního bezpečí a aby to účinkovalo, tak musí dodržovat i všechno to co neozbrojený, musí hlavně konfliktům předcházet. Pomoc druhému v nouzi je doufejme vlastností všech lidí dobré vůle.

Ti co pistole pravidelně používají z nekalých důvodů se podobných diskuzí samozřejmě nezúčastňují a podle všeho je takových lidí naštěstí velmi málo. Ale já osobně myslím, že po konfrontaci s jejich praktickými postřehy a reflexemi by byl potřeba dotisk čtivé příručky od nakladatelství Grada „Manuál obranné střelby“