Ragnarök: úděl bohů

Severský mýtus o konci světa. Bohové, ač vědí jak to dopadne, stejně svými činy formují svět k nevyhnutelnému konci.  

Ragnarök znamená úděl, nebo také osud bohů, je to konec světa, který bude zničen při poslední velké bitvě mezi Ásy, představujícími řád a zlými mocnostmi, představujícími chaos.

Konci světa předchází řada zlých znamení, nejprve přijdou tři kruté zimy po sobě, po celém světě zavládnou rozbroje, války a bratři budou bojovat proti sobě. Pak povstanou hlavní zlé mocnosti. Z moře se vyplazí obrovský had Jörmungandr. Připluje Naglfar, loď z nehtů mrtvých, vedený obrem Hrymem, za kormidlem je démonický polobůh Loki, osvobozený z trýznivého uvěznění, kam ho Ásové odsoudili. Přijde démon ohně Surtr se svými syny. Nejstrašnější je obří vlk Fenrir, jehož otevřená tlama se dole dotýká země a nahoře oblohy.

Božský strážce Heimdal zatroubí na roh a bohové se odějí do boje, vypukne poslední bitva bohů proti zlým mocnostem a obrům. V ní mají padnout, ale zlé síly budou zničeny také. Vládce bohů Odin bude spolknut vlkem Fenrirem, ale toho zabije Odinův syn Vídar. Týr, bůh spravdlivého boje se navzájem zabijí s nestvůrným psem z podsvětí Garmem a stejně tak dopadne boj Lokiho a Heimdala. Nakonec Surtr spálí celý svět.

Bohové o Ragnaröku vědí a připravují se na něho, ale  nedokáží mu zabránit. Jsou to nakonec sami bohové, kteří posunují události k nevyhnutelnému konci.

Severští bohové jsou sice mocní, ale zdaleka ne všemocní a už vůbec ne bez chyb. Jsou sice věčně mladí díky jablkům ze zahrady bohyně Iduny, ale lze je zabít. Každý z nich má své slabiny, které tvoří protiváhu jeho silným stránkám.

A tak Odin, který zná vše, příliš do událostí nezasahuje a stojí v pozadí, jako by se s ostatními bohy trochu míjel.

Thor, bůh divokého boje, je velmi silný, ale není z nejbystřejších. Mezi oběma bohy války, Týrem a Thorem panuje řevnivost.

Loki polobůh, poloobr, jenž by mohl tvořit spojení mezi oběma světy, je velmi bystrý, ale je naprosto nevyzpytatelný, někdy přinese dobro, někdy zlo.

Baldr bůh spravedlnosti, nejkrásnější z bohů má sny o své vlastní smrti, ví mnohé, ale jeho vlastní strach ho svazuje. Nakonec je to jeho vlastní strach, který ho přivede ke zkáze níž se mu zdálo.Baldrova matka, bohyně Frigg zajistí přísahu od všech tvorů a věcí, aby mu nikdy neublížily. Všechny věci i zbraně se mu pak vyhýbají, bohové po něm vrhají zbraně, aby dokázali, že je Baldr nezranitelný. K této zábavě se připlete Loki a podstrčí slepému bohu Hödovi  šíp z jmelí, jediné věci, které se přísaha netýká. Höd tak zabije svého bratra. Bohové za to Lokiho připoutají ke skále a nechají na něho stékat jed hada. To vyvolá hněv obrů.

Bohové neváhají proti obrům použít různé lsti. Jako když nabízejí výměnou za Thorovo kladivo bohyni Freyu, ale místo ní na svadbu přijde sám Thor převlečený za nevěstu, kladivo si vezme, napadne obry a zničí jejich síň. Stejně tak se neví, kdo z bohů lže. Vanové říkají že jim Ásové vzali svět poté, co je porazili v bitvě a Ásové naopak tvrdí, že svět stvořili...Severští bohové jsou jako lidé, plní chyb. Neexistuje bílá a černá, nikdo není dokonalý a málokdo je stoprocentně čestný. 

Bohové sami vychovají dvě největší bestie vlka i hada, když je najdou jako mláďata. Mohou je zabít, ale nakonec se rozhodou jinak. Odin jistě zná nebezpečí hrozící od těch tvorů, ale bohy nezadrží. Chtějí je použít k boji s obry, ale oba tvorové se jim vymknou z rukou, had si dělá co chce a vlk jim začne připadat moc silný. Hada se pokusí utopit Thor, ale to neví, že se mu bude v moři dobře dařit a vyroste tam. Vlka nakonec připoutají lstí ke skále, Týr přitom přijde o paži, když ji dá Fenrirovi do tlamy, jako důkaz toho, že neplánují žádnou lest. Poté co vlk pochopí, že ho chtějí připoutat, paži uhryzne.

Vše neomylně směřuje k tomu konci, o kterém všichni vědí, ale nikdo mu nedokáže zbránit. Naopak ještě aktivně posunují události ke konečné zkáze... V tom je mýtus o poslední bitvě bolestně aktuální.

Ale ne všichni při poslední bitvě zemřou. Svět zalijí paprsky nového slunce, které se zrodí z toho starého. Lidský pár, který přežil v kořenech posvátného stromu Yggdrasil znovu zalidní svět. Přijdou přeživší bohové a z Helheimu, říše mrtvých  se vrátí krásný a laskavý bůh Baldr. A tak víme, že to nakonec dobře dopadne. Nezáleží na tom, že bez nás, ale dobře. A to je hezké.

PS: severské mýty nemají jednotné podání, jakým je třeba Bible v křesťanské kultuře. Je více verzí.

PS II: Vídar prý porazil vlka Fenrira tak, že mu roztrhnul tlamu. Kde k tomu našel prostor, když ta tlama sahala od země až do nebe srdečně nechápu.